Il nero e l´argento

Paolo Giordano

È dentro le stanze che le famiglie crescono: strepitanti, incerte, allegre, spaventate. Giovani coppie alle prime armi, pronte ad abbracciarsi o a perdersi. Come Nora e suo marito. Ma di quelle stanze bisogna prima o poi spalancare porte e finestre, aprirsi al tempo che passa, all'aria di fuori. "A lungo andare ogni amore ha bisogno di qualcuno che lo veda e riconosca, che lo avvalori, altrimenti rischia di essere scambiato per un malinteso". È così che la signora A., nell'attimo stesso in cui entra in casa per occuparsi delle faccende domestiche, diventa la custode della loro relazione, la bussola per orientarsi nella bonaccia e nella burrasca. Con le pantofole allineate accanto alla porta e gli scontrini esatti al centesimo, l'appropriazione indebita della cucina e i pochi tesori di una sua vita segreta, appare fin da subito solida, testarda, magica, incrollabile. "La signora A. era la sola vera testimone dell'impresa che compivamo giorno dopo giorno, la sola testimone del legame che ci univa. Senza il suo sguardo ci sentivamo in pericolo".

Rodiny vyrůstají v pokojích: hlučné, nejisté, veselé, vystrašené. Mladé začínající páry, připravené obejmout nebo se ztratit. Stejně jako Nora a její manžel. Ale dříve nebo později musíte otevřít dveře a okna těch místností, otevřít se plynutí času, venkovnímu vzduchu. "Z dlouhodobého hlediska potřebuje každá láska někoho, kdo ji vidí a rozpoznává, kdo ji potvrzuje, jinak riskuje, že bude zaměněna za nedorozumění." Paní A. se tak ve chvíli, kdy vstoupí do domu starat se o domácí práce, stává strážkyní jejich vztahu, kompasem pro navigaci v klidu i v bouři. S pantoflemi seřazenými vedle dveří a přesnými účtenkami do groše, zpronevěrou kuchyně a několika poklady jejího tajného života se okamžitě jeví jako pevná, tvrdohlavá, kouzelná, neotřesitelná. "Paní A. byla jediným skutečným svědkem toho, co jsme den za dnem vykonali, jediným svědkem pouta, které nás spojovalo. Bez jejího pohledu jsme se cítili v nebezpečí."