Divorare il cielo

Paolo Giordano

Le estati a Speziale per Teresa non passano mai. Giornate infinite a guardare la nonna che legge gialli e suo padre, lontano dall'ufficio e dalla moglie, che torna a essere misterioso e vitale come la Puglia in cui è nato. Poi un giorno li vede. Sono "quelli della masseria", molte leggende li accompagnano, vivono in una specie di comune, non vanno a scuola ma sanno moltissime cose. Credono in Dio, nella terra, nella reincarnazione. Tre fratelli ma non di sangue, ciascuno con un padre manchevole, inestricabilmente legati l'uno all'altro, carichi di bramosia per quello che non hanno mai avuto. A poco a poco, per Teresa, quell'angolo di campagna diventa l'unico posto al mondo. Il posto in cui c'è Bern. Il loro è un amore estivo, eppure totale. Il desiderio li guida e li stravolge, il corpo è il veicolo fragile e forte della loro violenta aspirazione al cielo. Perchè Bern ha un'inquietudine che Teresa non conosce, un modo tutto suo di appropriarsi delle cose: deve inghiottirle intere. La campagna pugliese è il teatro di questa storia che attraversa vent'anni e quattro vite. I giorni passati insieme a coltivare quella terra rossa, curare gli ulivi, sgusciare montagne di mandorle, un anno dopo l'altro, fino a quando Teresa rimarrà la sola a farlo. Perchè il giro delle stagioni è un potente ciclo esistenziale, e la masseria il centro esatto dell'universo.

Léta ve Speziale pro Terezu nikdy neminou. Nekonečné dny pozorování babičky, která čte záhady, a jejího otce, pryč z kanceláře a jeho manželky, která se vrací k tomu, že je stejně tajemná a vitální jako Puglia, kde se narodil. Pak je jednoho dne uvidí. Jsou to "ti ze statku", provází je mnoho legend, žijí v jakési komuně, nechodí do školy, ale leccos vědí. Věří v Boha, v zemi, v reinkarnaci. Tři bratři, ale ne pokrevní, každý s selhávajícím otcem, nerozlučně spjati jeden s druhým, plni touhy po tom, co nikdy neměli. Postupně se pro Terezu tento kout venkova stává jediným místem na světě. Místo, kde je Bern. Je to letní láska, ale totální. Touha je vede a přemáhá je, tělo je křehkým a silným prostředkem jejich násilné touhy do nebe. Protože Bern má neklid, který Tereza nezná, jeho vlastní způsob, jak si věci přivlastňovat: musí je spolknout celé. Apulský venkov je dějištěm tohoto příběhu, který trvá dvacet let a čtyři životy. Dny strávené společně obděláváním té rudé země, ošetřováním olivovníků, loupáním hor mandlí, jeden rok po druhém, dokud to Tereza nebude jediná. Protože přelom ročních období je mocný existenciální cyklus a farma je přesným středem vesmíru.